Výstava po anglicku? Copak to asi bude? Hlavou mi proběhla tato myšlenka, když jsem si přečetla program Víkendového setkání chovatelů a přátel Klubu kavalírů Čech, Moravy a Slezska pořádaného začátkem června 2008 v Železnici u Jičína na ranči Na Kamenci.
Poprvé jsme se chystali s celou rodinou a našimi čtyřmi kavalírky na akci pořádanou tímto klubem a já byla hrozně zvědavá, jak to všechno bude probíhat. Nejvíce jsem se pochopitelně těšila na výstavu „po anglicku“. „ Jakpak se asi posuzuje v Anglii,“ říkala jsem si v duchu.
V pátek se všichni pomalu sjížděli a večer se setkali u táboráku, kde se každá „smečka“ představila. Je zvláštní, že člověk musí jet přes půl republiky, aby zjistil, že v jeho okolí je spousta rodin, které mají doma také kavalíry. Po vzájemném představení se všichni docela dobře bavili a nejen já, ale i ostatní byli plni očekávání, co přinese další den a hlavně jak bude probíhat výstava a jak se vlastně posuzuje v Anglii.
Konečně nadešel den „D“ a s ním i výstava. Všichni jsme se sešli na hřišti a čekali, až vše začne. Výstavní kruh byl vytyčen stejně jako u nás a označen páskou od firmy Purina PRO PLAN. U kruhu byla nachystána pro každého přihlášeného pejska reklamní taška, na stole vedle kruhu se vyjímaly čtyři poháry, čtyři diplomy a k nim balení krmiva Purina PRO PLAN. Také tam bylo připraveno dvacet nádherných hrnků Purina, vedle nich leželo dvacet červených a dvacet modrých kokard. Se zájmem jsem si prohlížela vystavené ceny a přemýšlela, jaký že má být vlastně rozdíl mezi anglickou a českou výstavou.
Pak se ale stalo něco, co jsem vůbec nečekala – paní rozhodčí Míša Čermáková mě požádala, abych jí dělala stevardku a já se v mžiku ocitla přímo ve středu dění. Tím bylo vše přichystáno a výstava mohla začít.
Zasedla jsem za stůl a prohlížela rozložené papíry. Pomalu mi začínalo svítat. Bylo stanoveno deset tříd, rozdělených podle věku a počtu získaných titulů, do kterých páníčci mohli přihlásit své pejsky. Jeden pejsek mohl být přihlášen i do více tříd, pokud splňoval zadaná kritéria a všechny třídy byly rozděleny na psy a fenky. „Tak jo,“ pomyslela jsem si, „první rozdíl je tady.“ Nachystala jsem si pero a s napětím i trochou obavy čekala, až mi rozhodčí začne diktovat posudky a já nebudu stíhat. „No nazdar, to bude ostuda,“ myslela jsem si.
Jenže všechno bylo úplně jinak. Paní rozhodčí se zájmem posoudila všechny pejsky nastoupené v kruhu, druhé pořadí ocenila modrou kokardou, vítěze červenou kokardou a hrnkem Purina. Teprve pak začala diktovat posudek, ale pouze na pejska, který vyhrál. Žádné třetí nebo čtvrté pořadí, či rezervní titul. Tímto způsobem se pokračovalo, dokud nebyli posouzeni všichni přihlášení pejsci a fenky. Takže pokud to shrnu, z každé třídy pouze jeden pejsek vyhrál a postupoval dále do závěrečné soutěže, ti ostatní neměli štěstí. Žádné vysvětlování, proč ten či onen pejsek nevyhrál. Prostě měl ten den smůlu. Tím bylo za námi základní kolo a dvacet čtyřnohých miláčků se svými páníčky se připravovalo na závěrečnou soutěž.
Po kratší pauze jsme znovu nastoupili a chystali se na závěrečnou soutěž. Mladí soutěžili o titul „Princ a Princezna Železnice“ a dospěláci o „Krále a Královnu Železnice“. Vůbec nezávidím paní rozhodčí, protože vybrat toho nejhezčího „prince a princeznu“ a „krále a královnu“ nebylo vůbec jednoduché, ale řekla bych, že se výběr nakonec povedl a tituly dostali ti praví...
Tak, a tím bylo po výstavě. Myslím, že většina pejsků i jejich páníčků byla spokojená z příjemně stráveného soutěžního odpoledne a především za to bych chtěla poděkovat paní Míši Čermákové, která s celým tímto nápadem vlastně přišla.
Poděkování patří také pochopitelně hlavnímu sponzoru celé výstavy firmě Purina PRO PLAN, která věnovala spoustu krásných cen a dárků pro naše miláčky a všechny tak mile překvapila.
A zda to byla výstava skutečně jako v Anglii nebo se jí alespoň trošičku podobala? To ať posoudí jiní – nejlépe ti, co v té Anglii někdy byli. Já tam zatím nebyla a asi nejspíš ani nikdy nebudu.
Ale kdo ví...........
Míša Vaňková
